O knize: 2017 / Vladimir a Vera Nabokovovi spolu žili více než padesát let - pro literární svět je to úžasný příklad šťastného manželství. Zřídka se rozcházeli na dlouho, a přesto se v rodinném archivu dochovalo více než tři sta dopisů Vladimíra Nabokova jeho ženě z let 1923 až 1975. Jeden z nejlepších prozaiků dvacátého století, brilantní, ironický Nabokov v této knize vystupuje jako jemný a milující manžel. „...Ty a já jsme velmi zvláštní; Nikdo nezná takové zázraky, jaké známe my, a nikdo je nemiluje tak jako my,“ napsal Nabokov v roce 1924. Vera Evseevna byla jeho múzou a první čtenářkou, jeho písařkou a sekretářkou a po spisovatelově smrti se stala opatrovnicí jeho odkazu. Nabokovovy dopisy manželce jsou poprvé zveřejněny v plném znění v původním jazyce. Naprostá většina z nich pochází z let 1923–1939 (tedy z období emigrace před odjezdem do Ameriky) a máme před sebou epistolární autoportrét mladého Nabokova: jeho nejbližší okruh a známosti, literární sympatie a reakce ke kritice, volnočasovým aktivitám, každodenním preferencím, plánům do budoucna atd. Co však zůstává nezměněno v dopisech z následujících let, je Nabokovova láska a úcta ke své ženě, která s ním sdílela zkoušky i slávu..